Po delší době jsem opět našel chvíli času, abych doplnil svůj blog. Poslední příspěvek je z půlky března a od té doby se nashromáždilo mnoho událostí, o kterých se hodí napsat.
První z nich byla cesta do Estonska, které jsem navštívil na konci března díky účasti na konferenci. Program začínal v Tartu a hlavní část proběhla v přímořském Pärnu, hlavním estonským letoviskem plným letních domečků. Bohužel, pobaltské zimy jsou dlouhé, a tak jsme místo chytání bronzu poskakovali mezi kalužemi a na výlet jsme se místo do lesa šli projít po moři. Ano, záměrně nepíšu “k moři”, ale “po moři”, protože bylo stále zamrzlé a rybáři tak byli stále nuceni spouštět své pruty do vody dírami v ledu. Marně jsme místním ukazovali na kalendář a zprávy o počasí z domovských krajin..
Na dva dny jsem se pak vypravil do hlavního města Tallinnu, na kterém mě překvapily majestátní mrakodrapy (v Rize jich pár je, ale spočítat by šly na prstech jedné ruky), uzounké uličky centra města a hezký, udržovaný hrad na kopci uprostřed, jehož několik vyhlídek poskytovalo pohled na téměř celé město. A místní specialitky v kavárničkách a hospůdkách taky stojí za ochutnání.
Počtem obyvatel i rozlohou nevelká krajinka ve mě zanechala hluboký dojem národa, tak trochu zapomenutého, ale s hrdostí a snahou dokázat ostatním, že když jde o dobrou věc, dokáží mnoho. Nemám teď na mysli jen například program Skype, který pro telefonování a komunikaci používají miliony uživatelů, ale například i společný projekt na vyčištění lesů a luk od odpadků. Velmi inspirativní video je k vidění na YouTube zde nebo zde, na Vimeo pak zde.
Několik fotografií naleznete zde (Tallinn) a zde (Pärnu). Pokud přemýšlíte o výletu do pobaltských zemí, myslím, že stojí za to udělat do Estonska malou odbočku..
