Tento vikend mi ukazal, kolik veci se da namackat do tri dnu a presto stihat pomerne v pohode.
V patek jsem se potkal znovu se spoluzaky ze stredni, abychom se ostatnim pochlubili fotkami a vypravenim o vylete na vodu. Fotky ostatne muzete shlednout tady. Moc prijemny vecer, aj usinani probehlo velmi rychle 🙂
Dalsi den jsem byl pozvan k mym pratelum z orchestru, abychom zavzpominali na “stare casy” a pokecali o tom, jak nekolik mych ted uz byvalych spoluhracu bylo s novym orchestrem naseho dirigenta v Bulharsku. Trochu jsem zavidel 🙂 Trocha nostalgie se objevila, ale na druhou stranu jsem se videl po dlouhem case s lidma, s kterymi jsem v minulosti zazil spoooustu zajimavych momentu. Umelci, no… 🙂
Na nedelni odpoledne jsem mel zamluvenou televizi v obyvaku, po dlouhem case se mi totiz podarilo byt u obrazovky a mit cas na sledovani Velke Ceny. Sice jsem se na Madarsko az zase tak moc netesil, protoze to vetsinou byva dost nuda. Vetsinou. Letos totiz asi podruhe v dvacetilete historii prselo 🙂 Takze smyky pri zavadecim kole jeste pred zacatkem zavodu, neustala zmena poradi, nekolik bouracek, zpomalovaci safety car kazdou chvili, v cili ani jeden mistr sveta, historicky prvni vitezstvi pro Jensona Buttona (jak ja jsem mu to pral) a nakonec smutna diskvalifikace Roberta Kubici, debutanta na sedmem miste. Co vic si clovek muze prat?
Akorat ze pondeli tyhle zazitky docela zamazalo. Nejenom ze bylo hnusne pocasi a z oblak se linulo vody jak pri povodnich, ale byl jsem taky na pohrbu. Takovou ucast jsem necekal a doufam, ze priste se radeji sejdem ve velkem poctu pri jine prilezitosti…